Archive of Our Own ^beta

Nechal si všechno líbit, to byl ten problém. Jinak si svou současnou situaci neuměl vysvětlit.

Scházel po schodech dolů a jeho kroky těžce duněly o kamennou podlahu. Překvapovalo ho, že žádný z obrazů, který se po něm otočil, ho nijak nenapomenul za to jeho dupání, když kolem nich procházel.

Zabočil na další schodiště a připadal si jako by se ocitl v Danteho Pekle. Až na to, že místo toho, aby se z Pekla snažil dostat, dobrovolně do něj lezl, aby se spálil.

Jak měl tohle proboha udělat? Jak měl jít za svým profesorem a zeptat se ho na jeho sexuální orientaci? Tím to samozřejmě nekončilo, jasně, že ne. Musel přesně zjistit, kdo byl jeho typ, aby mu mohli sehnat někoho vhodného.

Zjistit, jakou měl Severus Snape orientaci a vkus, aby mu mohli najít někoho, kdo by se s ním byl ochoten vyspat.

Jako kdyby porazit Voldemorta nebyl už tak sám o sobě dost složitý úkol. Teď k tomu dostal naložený ještě jeden.

Scházel stále hlouběji a hlouběji do sklepení a uvědomoval si přítomnost svého srdce v krku a žaludku, který měl jako na vodě. I tak se dolů blížil daleko rychleji, než by chtěl, jenže zpomalit teď by znamenalo se zastavit úplně. Neměl vůbec sílu vůbec zdravit nikoho, koho potkal cestou. Jeho myšlenky se stočily na konverzaci, která proběhla asi týden dozadu.

—

“Snape je takovej hnusnej hajzl!”

“Rone!” pokárala ho Hermiona dotčeně.

“Má pravdu, Grangerová,” řekl Seamus. “Je z něj teď ještě horší tyran, než když učil lektvary.”

“Je teď o dost děsivější,” zamumlal Neville. “V hodinách lektvarů aspoň neměl hůlku, kterou na nás nemířil, kdykoli se mu zachtělo.”

“Přesně tak! Díky, Neville,” řekl Ron. “Strašně si užívá, že nás může mučit, když potřebuje nějakýho dobrovolníka a my mu to nemůžeme odmítnout! Jenom si vzpomeň, co udělal Deanovi!”

“To… no, to bylo trochu na hraně.”

“Trochu!” vyjekl Dean. “Hermiono, udělal to naschvál! Dalších pár dnů jsem nemohl pořádně chodit a on se jenom samolibě šklebil a ani se mi neomluvil!”

“Potřebujeme ho úplně vyčerpat, aby neměl žádnou energii na nás.”

“A jak navrhuješ, že to provedeme, Rone?” zeptal se Dean. “Chceš mu koupit rotoped a pohrozit mu zabitím, když si na něj nesedne?”

Když viděl, jak se na něj Ron zaraženě dívá, jen hlesl: “To neřeš.”

“Furt řikám, že by si měl zašukat.”

Seamus se rozhlédl po zaražených výrazech svých spolužáků a pokrčil rameny. “Je zavřenej na hradě. Kdy si myslíte, že si to naposledy s někým rozdal?”

Hermiona celá zrudla a snažila se ho pištivým hláskem usměrnit, “Takhle o učiteli mluvit nemůžeš!”

“Ne, ne, má pravdu,” řekl Dean. “Pokud ho vyřídí sex, tak mu nezbyde žádná energie na nás, to je úplně senzační! Takže koho mu dohodíme? Kdo se mu líbí?”

Nikdo mu na to nedokázal odpovědět.

“Je gay nebo na holky?” Bylo to vůbec poprvé, co Harry promluvil a začervenal se hned, jak se zeptal.

“Já… mám za to, že to nikdo neví,” řekl Ron, jak se zamračil. “Musíme to zjistit,” pronesl rozhodně.

“Já se ho ptát nebudu!” zapištěl Neville, totálně vyděšený.

“To víš, že ne, Neve,” odpověděl mu Ron. “Zeptá se ho Harry.”

Mezi radostnými výkřiky a poplácáními po ramenou se ozvalo jedno rozhořčené, “COŽE?”

“Je to ta nejlepší možnost,” spustil Ron a položil mu ruku kolem ramen v přátelském gestu. “Ty jsi totiž jedinej, kdo se mu zvládne postavit, aniž by ho rozcupoval na kousky.”

Harry vzdáleně zaslechl: “Mně nemusíte říkat pane, pane profesore,” a v duchu zaklel. Jak to bylo možné, že vždycky ty nejtěžší úkoly spadly do klína zrovna jemu?

Ale nejzásadnější otázkou stejně zůstalo: proč to neodmítl?

—

Sešel z posledního schodiště a čerstvě si vybavoval jejich poslední tajnou schůzku, kde probrali, jaké informace z toho popudlivého chlapa potřeboval Harry dostat. Čím více to probírali, tím spíše si Harry uvědomoval, jak moc byl v háji.

Harry si navíc stále nebyl stoprocentně jistý, jak by celá ta situace měla proběhnout. Jak takhle člověk začne rozhovor s někým, kdo si chrání svoje soukromí úplně nejvíc? To už věděl daleko víc věcí o Dracu Malfoyovi než o Severusi Snapeovi. Sakra, věděl toho daleko víc o McGonagallové než o Snapeovi! To se měl jen tak zčistajasna zeptat: “Tak hele, Snape, líbí se ti svalovci? Ne? A co takhle prsatý ženský? Ne? Kámo, tak povídej, co tě rajcuje.”

Odfrknul si nad svým vnitřním monologem. Tohle mu nijak nepomohlo. Jak se měl zeptat na něco tak intimního? A proč by mu Snape měl vůbec odpovídat? Proč to vlastně bylo tak důležité?

Čeho se tak bál?

Dveře, před kterými najednou stanul, vypadaly velmi odolně. Měly takový hezký odstín tmavě hnědé, nalakované a bez třísek. Byla na nich elegantní robustní klika, krásně vygravírovaná. Stačilo po ní jen přejet prstem a užít si její prohlubně a tvary…

Harry se vrátil do přítomnosti. Jenom to oddaloval. Zhluboka se nadechl. Ještě nebylo pozdě, mohl se stále otočit na podpatku, vrátit se, a říct svým kamarádům, že to nedal. Jenže potom by byli všichni stále terčem učitelovy šikany, takže reálnou otázkou bylo, jak sobecký uměl být.

Nejspíš hodně. Otočil se na místě a chtěl odejít.

“Pottere, přestaňte mi přešlapovat před kabinetem a pojďte dál.”

To vyrazilo Harrymu dech. Jak Snape věděl, že tu byl? Ani on sám nevěděl, kdy se za ním chtěl vydat. Ale jak už mu naznačila Hermiona, pátek po večeři by měla být nejlepší příležitost, protože nad nikým nevisel stres z dalšího dne učiva.

Vstoupil úzkostlivě do místnosti a zastavil se před Snapeovou katedrou. Nervózně přešlapoval na místě, jak se snažil vymyslet, čím by začal, ale nic z toho mu nepřišlo dobré.

“Posaďte se, Pottere, a uklidněte se.”

Sednul si do jedné ze židlí a zarytě se díval na své ruce v klíně.

Byl. Naprosto. V háji.

Uslyšel povzdech, ale odmítnul vzhlédnout. Možná když se na něj nebude dívat, tak to zvládne.

“Slečna Grangerová mě informovala, že potřebujete odpovědět na nějaké choulostivé otázky. Musím se přiznat, že jsem jí nejprve nevěřil–”

“Cože?” zachroptěl a prudce zvedl hlavu. Jak ho mohla takhle zradit? Teď už musel s pravdou ven, pokud by tedy nevymyslel něco skutečně citlivého, ale nic ho nenapadalo.

“Pottere,” pronesl Snape zcela nekomfortně. “Absolutně mě nenapadá jediný důvod, proč s tím jdete zrovna za mnou, ale ať už potřebujete pomoci s čímkoli, tak vás chci zcela ujistit, že byť jsme si doteď úplně… nerozuměli, udělám vše pro to, aby to zůstalo pouze mezi námi.”

Tak samozřejmě. Koneckonců to bylo o něm.

“No… já jsem… chci říct… “ Zhluboka se nadechl. “Omlouvám se, že takhle mrhám vaším časem, už jsem na odchodu.” Vstal a chystal se odejít, ale byl zadržen.

“Pottere… Harry.” Vstal a přešel k zaraženému mladíkovi, aby mu zablokoval únikovou cestu. “Pokud jsi nejste jistý svou sexualitou, proč s tím nejdete za svými kamarády? Jsem přesvědčen, že by vás neodsoudili.”

Harry se na něj koukal jak sůva z nudlí. Vážně řekl, co řekl? Nicméně s jeho sexualitou bylo všechno v pořádku, díky za optání. Ale možná tohle bylo přesně to, co potřeboval.

“Vy jste… vy jste šel za svými kamarády?”

U všech rohatých, on se zeptal. On se normálně zeptal!

Snape zamrkal. “Prosím?”

O-ou. “Pardon,” řekl Harry, zařadiv zpátečku. “To je zcela osobní, neměl jsem se na to vůbec ptát, neměl jsem vůbec… omlouvám se.“ Krok po kroku odstoupil pozpátku od Snapea, až narazil na katedru. Úplně se propadal hanbou.

Snape se posadil zpátky do křesla a Harry celý ztuhnul. Měl Snapea za zády a to, že ho neviděl, této konverzaci vůbec nepomáhalo.

“Nešel.”

Cože? “Cože?” zeptal se a otočil se.

“Rovněž jsem nešel za svými kamarády. Zmijozel byl nicméně jiný. Znalost čehokoli osobního mohla být použita proti vám. Snažil jsem se tehdy ve škole nastolit si určitou reputaci a ukázka jakékoli slabosti nepřipadala v úvahu.”

Harry se znovu pomalu posadil na místo. “Jak by mohli použít vaší orientaci proti vám?”

“Jednoduše,” odvětil Snape a opřel se. “Pokud by věděli, že se mi líbí tmavovlasí hubení muži, pokušení by se odolávalo jen velmi těžce.”

“A líbí?” vyhrkl dřív, než se dokázal zastavit. “Protože mně jo.” Co ho proboha přimělo říct zrovna tohle? “Líbí se mi tmavovlasí hubení muži.” Z jakého důvodu to zopakoval? Proč prostě nemohl zavřít pusu?

“To je bezpředmětné,” řekl Snape zcela překvapeně. “Jsem si jistý, že pan Malfoy bude štěstím bez sebe, že je před vámi v bezpečí.”

Harry se zapitvořil. “Stejně je moc mladej.” To mu dala Hermiona něco do pití?

Snape se v křesle narovnal. “Viktor Krum, tedy?”

“Ne, on ne… on má… až moc svalů, víte?” Nejspíš mu došlo, jak tu konverzaci nasměrovat tak, aby získal informace, které potřeboval. Výborně.

“Nevím, nikdy mě nezajímal.”

Páni. “Protože byl student?”

Snapeovy oči se do něj zabodávaly a on si poposedl. “Myslím, že jsme se prvně bavili o vaší situaci.”

(Ne, nebavili.) “Samozřejmě. Omlouvám se.” Zpátky k tématu, hlavně to nenechat vyšumět. “Já jen… trochu se bojím, že… čistě teoreticky, kdyby byl ten někdo, o koho mám zájem, ve Zmijozelu, tak jak by reagoval? Měl jste někdy… no… zájem o někoho mimo vaši kolej? Třeba z Nebelvíru?”

Sirius byl tmavovlasý a hubený. A vcelku hezký. Tímhle by mohl získat popis a odejít. Ale Snapeův výraz byl v tu chvíli… aby byl upřímný, úplně ho nedokázal rozluštit. Najednou Harry cítil, jak má úplně suché rty a navlhčil si je jazykem. Znovu si poposedl. Tentokrát Snapeovi trvalo trochu déle, než odpověděl.

“Nejsem si zcela jist, kam tímhle míříte.”

A do prdele, on na to přišel? “No j-já… mluvil jste o tmavovlasých hubených mužích a… a… ”

“Nic takového jsem neřekl.”

“Ne, řekl jste, že kdyby odhalili vaši slabost–”

“Dal jsem to jako příklad!” Nemohl říct, že by bouchl, ale Harry v jeho hlase uslyšel trochu netrpělivosti, která se tam prodrala.

“Takže se vám… takže vám nepřijdou tmavovlasí hubení muži sexy?” Vážně řekl sexy?

Snape se zamračil. “To jsem taky neřekl.”

Proboha, ten chlap byl nesnesitelný. Jak měl Harry zjistit, kdo se Snapeovi líbil, když mu takhle házel klacky pod nohy?

“Proboha, vy jste takový paličák.”

Musela mu dát něco do pití. Obvykle nemíval sebevražedné sklony.

Snape se naklonil dopředu. “Co chcete doopravdy vědět? Proč jste tady?”

Harry polknul naprázdno. Mít na sobě veškerou Snapeovu pozornost byl úděl sám o sobě. Jeho černé oči plály něčím, co se bál pojmenovat a zachvěl se pod intenzitou toho pohledu. Ale odmítal se vzdát. Jeho kamarádi měli pravdu. Za svou drzost téměř nikdy nic nezaplatil a chtěl z téhle situace vytáhnout úplné maximum, i kdyby ho to mělo zabít.

“Jsem tu, abych zjistil, kdo se vám líbí. Co hledáte u partnera. Co…” Harry se odmlčel, nevěděl, jestli by jeho dotaz nebyl už za hranou.

“Co…” Byl jemně vyzván.

“Co vás vzrušuje,” dokončil šeptem.

Snape zalapal po dechu a jazykem si olízl rty. “Možná to jsou přeci jen tmavovlasí hubení mladí muži.”

Harry si vychutnal ten medový hlas a nechal ho proniknout do každé buňky ve svém těle a pohladit ho po kůži. Jak to, že si nikdy nevšimnul, že ten muž, co seděl naproti němu s ohníčky tancujícími mu v očích, měl tak sexy hlas? Chtěl slyšet víc. Proč, když už měl svou odpověď, mu vůbec nedocházelo.

“Kolik z těch mužů mělo to… potěšení se s vámi blíže seznámit?”

“Nepustím si k sobě jen tak někoho.” Harry měl dojem jako by se mu tím Snape snažil něco říct, ale absolutně netušil, co.

“To je moudrý.”

“Ale rozhodně vím, jak dopřát tělu rozkoš. Mí bývalí partneři neměli nic, nač by si mohli stěžovat.”

“To je hodně sebevědomý,” zareagoval Harry, ale bylo super, že ať už by našli/pohrozili/donutili kohokoli se s ním vyspat, bylo by o něj dobře postaráno.

“Vím, co od života chci, Harry, a taky vím, jak dát i přijmout… rozkoš.”

Harry se zachvěl. To bylo hodně silné kafe. Bylo na čase debatu uzavřít, ale ještě bylo třeba vyřešit jeden drobný detail. “Kdy byste byl… k dispozici… pro jakoukoli formu… aktivit?”

Snape se mírně ušklíbl. “Kdykoli ode dneška… až do neděle.”

Takhle narychlo by se jim nejspíš nikoho najít nepodařilo, tím si byl Harry jistý. Ale zítra… jeden rychlý výlet do Prasinek by se o to měl postarat. Seamus říkal, že ví o jednom místě…

“Já se… vám ozvu.” Vstal z místa a cítil, jako by vůbec neměl odcházet, že to bylo to poslední, co by měl právě udělat.

Snape se zpátky opřel do křesla. “Budu se těšit, Harry.”

Hm. Přišel snad na důvod Harryho otázek? To mu nevadilo, že by ho takhle využili? Harry odešel a přemýšlel, proč v něm tahle velmi zvláštní konverzace zanechávala dojem, že mu něco uniklo.

Něco obrovského.

—

Když vešel do společenské místnosti, bylo to jako by stanul tváří v tvář španělské inkvizici. Ihned se na něj sesypali s dotazy, všichni najednou. Vypustil z hůlky několik jisker, což je umlčelo, a řekl: “Co kdybych vám řekl to hlavní, a pokud budete mít pořád ještě otázky, tak na ně odpovím potom?“ Nečekal na jejich přikývnutí, ale polknul, než spustil. “On… já vlastně ani nevim, jestli je gay, ale řekl, že preferuje tmavovlasý hubený mladý muže. Ne svalovce. A má čas odteď do neděle.”

“To by neměl být problém,” řekl Seamus. “Takovejch je kolem mraky. Nezmiňoval třeba barvu očí nebo další věci?”

Harry pokrčil rameny. “Ne, jen tohle.”

“No, takhle narychlo nikoho neseženeme, ale zítra jsou Prasinky, tak bychom se mohli porozhlídnout.”

“Jo a dobrá práce, brácho, věděl jsem, že jsi na tuhle prácičku jako dělanej,” řekl Ron a poplácal ho po rameni.

“Ale uvědomuješ si, že to nejtěžší nás teprve čeká, že jo?” vložil se do toho Dean.

“Jak to myslíš?” zeptal se Seamus úplně zmatený. “Tohle ti nepřišlo dost složitý nebo jak?”

Dean mávnul rukou ve vzduchu. “Tak jasně, že jo. Nechtěl jsem z toho dělat procházku růžovým parkem, ale v porovnání s timhle to bude. Musíme toho chlapa vychválit jeho budoucímu souložníkovi.”

Harry si odfrknul. “To je jednoduchý. Je neskutečně vášnivej, si vezměte, jak nám neustále nadává. Jeho hlas je jako ta nejpevnější ocel a nejsladší med zároveň. Jeho pohyby jsou elegantní, stačí, když se podíváte, jak za ním vlaje jeho hábit. On je jedinej, kdo to dokáže. Je neskutečně soustředěnej. Vezměte si jenom, jak zpracovává přísady do lektvarů. A už měl předtím několik milenců, takže je hodně zkušenej.”

“Um, Harry–”

“Tiše, Hermiono,” usadil ji Ron. “Tohle je dokonalý. Budeš mluvit s kýmkoli Seamus vybere jako možnýho kandidáta, jo? Takhle mu ho prodej. Skoro jsi tim dostal i mě.”

“Jo, mě taky, a to toho chlapa nenávidim,” řekl Dean.

“Harry, na slovíčko–”

“Hermiono, tady Harry je momentálně naší největší nadějí dostat toho parchanta na lopatky. Můžeš ho prosim tě nechat vydechnout? Pojď, Harry, půjdeme ven a dáme famfrpálovej zápas? Neville, přidáš se?”

“Ne, běžte napřed, musim tu ještě dodělat něco na bylinkářství.” Ten chlapec jim vlastně ani nevěnoval pozornost, jak byl zabořen do té velké knihy ve svém klíně.

“Famfrpál zní dobře, jdeme.”

Nikdo z nich si nevšimnul Hermionina užaslého pohledu ve tváři.

—

Harry čekal spolu s ostatními, dokud se ten tmavovlasý hubený mladík nepřestal smát. Byl jenom o několik let starší než oni, ale na jeho vzhledu to poznat nebylo.

“Chcete po mně, abych vám vohnul kantora?”

“Jsi jeho typ,” řekl Dean pisklavě.

Znovu se zasmál. “Takhle to ale nefunguje! To je jak, kdybyste si mysleli, že potom, co se vám váš nejlepší kámoš přizná, že je gay, že se na vás hned bude chtít vrhnout, jenom proto, že je gay.”

Harry sledoval, jak kolem něj všichni zrudli a on se nevěřícně zeptal: “To jste si jako mysleli, že vám všem najednou z ničeho nic neodolám nebo co?”

“Takžeeeee, uděláš to?” zeptal se statečně Seamus, aby přerušil ten trapný moment.

“Kterýho učitele? Protože jestli řeknete Kratiknota–”

“Snapea,” odpověděl Ron.

Ten kluk, Eric, se přestal smát. “Snapea? Chcete, abych vohnul Snapea? Toho samýho Severuse Snapea, kterej je hlavou zmijozelský koleje?”

Všichni mu to odkývali. “Jsi jeho typ,” zopakoval Dean zbytečně.

“Jsem jeho typ?” Jeho hlas byl nevěřícný, nedalo se to splést s ničím jiným. “Kdo je jeho typ?”

Seamus se do toho vložil, nadšený, že může přispět svou troškou do mlýna taky jednou. “Tmavovlasý hubený chlapi.”

Mladík se podíval na Harryho. “Proč ho nevojedeš ty?”

Všichni se začali smát, ale Harry byl jako přikován k zemi, jeho pohled zcela nepřítomný.

Proč vlastně ne?

Prošel si znovu celou konverzací s profesorem a zarděl se, a pak zčervenal ještě víc. Musel být rudý až na zadku. Snad se mu… no ne, neexistoval jiný prostor pro výklad. On se Snapeovi nabídnul a Snape ho přijal.

“Kdykoli ode dneška… až do neděle.”

Kurva, kurva, kurva, kurva…

“Budu se těšit, Harry.”

On se tomu muži úplně přislíbil. A Snape ho chtěl.

A vypadalo to, že Harry chtěl Snapea taky. Podíval se znovu na Erica, který se v tu chvíli dohadoval s klukama, kteří mu opakovali Harryho slova Snapovy propagandy a Harry se zaposlouchal.

“Jeho hlas je jako med–”

“Je vášnivej a smyslnej–”

“Má zkušenosti–”

“Nepustím si k sobě jen tak někoho.”

“Víte co, kluci, vlastně si úplně nemyslim, že to s Ericem vyjde,” pronesl, ale hlas se mu ani jednou nezlomil navzdory své vnitřní bitvě, kdy už tu nechtěl mařit ani vteřinu navíc a místo toho chtěl jít za Snapem. “Myslim, že jsem z něj nedostal všechny důležitý informace, takže já to dojdu dořešit a… a… dám vám vědět, jo? Super!” A pokračoval bez jediné pauzy: “Uvidíme se zpátky ve škole, užijte si výlet.”

Zdrhnul. Cesta zpátky kočárem, skrze bradavickou hlavní bránu a napříč pozemky a hradem nikdy netrvala tak dlouho. Když doběhl až ke kabinetu, ani nezaklepal, ale prostě otevřel dveře a vpadl dovnitř.

Snape seděl za katedrou a známkoval. Vzhlédnul k Harrymu, jeho obličej zcela bez emocí. Harrymu pokleslo srdce.

“Jsem idiot,” vyhrknul ze sebe, zatímco se snažil stále popadnout dech ze svého sprintu.

“Na kterou událost se odkazujete?”

Harry se tím nenechal rozhodit. “Tuhle.” Udělal rukama ve vzduchu kruh, kterým se snažil pojmout Snapeův kabinet. “Nás,” řekl a ukázal na ně oba. “Nedošlo mi–”

“Nedošlo ti co?” Snape vstal a pomalu a výhružně se vydal směrem k Harrymu. “Nedošlo ti, že jsi se mnou flirtoval?”

Harry hloupě potřásl hlavou. “Já–”

“Nedošlo ti, že si mi nadbíhal?”

“Nedošlo, strašně se–”

“Jak hloupý můžeš být?” Skoro mu tu otázku vplivnul do obličeje.

“Strašně, strašně hloupý, ale pochopil jsem všechno a chci do toho jít.”

Cosi ve Snapeových očích zajiskřilo, jak si složil ruce na prsou. “Proč si myslíš, že tu ještě je do čeho jít?”

“Protože se mnou pořád ještě mluvíš,” řekl sebevědomě, přiblížil se k němu a vzal si jeho ruce do svých. Pohladil ho po předloktích a propletl jejich prsty dohromady. “Taky proto, že na mě nekřičíš, a ještě jsi mě nevyhodil.” Harry se na staršího muže přitiskl svým tělem a ucítil něco tvrdého a pevného na svém podbřišku. “Protože ti stojí, a já bych s tim chtěl něco strašně moc udělat.”

Harry rozpletl jednu ruku a přitiskl mu jí na bouli v rozkroku, kterou začal jemně masírovat a hrát si s ní. Nemohl uvěřit, že osahával Severuse Snapea. Ale když pak uslyšel toho muže zasténat a uviděl jeho uvolněný výraz, otevřená ústa, jeho úžasné, bezedné, pronikající oči zcela zaměřeny na něj, musel ho políbit.

Ukázalo se, že líbání a osahávání se domáhalo aktivního využití mozkových buněk, aby zvládl obojí najednou, takže se hodně snažil, aby si to Snape užil. Když zasténal, hodil hlavou dozadu a vyšel svými boky vstříc Harryho ruce, uvědomil si mladík, jak bylo strašně sexy mít Snapea takhle v moci.

Starší muž mu popadnul ruku a odtrhl si ji od svého rozkroku, zatímco těžce oddychoval. “Nemáš tušení, jak moc mě pokoušíš.”

“Řekni mi to, chci slyšet tvůj hlas.”

“Hm, můj hlas byl vždycky jednou z mých zbraní.” Otočil je na místě a vysadil Harryho na katedru, než si stoupnul mezi jeho nohy. “Řekni mi, Harry, jak velké jsou tvoje zkušenosti?”

“Já-ach,” vydechl, když ho Snape začal lízat a líbat na krku. “Aaaa, to je úžasný, nepře--, mmm, nepřestávej. Všechno, ach, všechno tohle je pro mě nový.”

Snape se zarazil se rty pevně přitisknutými na kůži, než se narovnal a podíval se Harrymu do očí. “Jsi panic.”

“Jo.” Necítil se vůbec hloupě, když mu to přiznal, ale dost ho zajímalo, jaký to bude mít dopad na Snapea. Buď ho to pořádně rozpálí, nebo zcela naopak, kdy by ho mohl poslat první třídou do nebelvírské věže.

Snape se nad nim sklonil a políbil ho s takovou něžností, že to Harrymu otevřelo třetí dveře, které pro něj byly až do toho okamžiku nemyslitelné. Užil si jejich polibek, to, jak se na něj Snape lepil a tiskl, jako kdyby byl pro něj Harry něčím cenným.

“Nemusíme dělat nic.”

Harry se na Snapea zamračeně podíval. “Jsem teenager. Panictví není něco, co bych si chtěl udržet.”

Snape se na něj jen ušklíbl. “V tom případě ti budu velmi rád nápomocen.” Znovu se políbili. Harryho ruka si našla cestu do mužových dlouhých vlasů, kdy se z toho stalo z nějakého důvodu velmi intimní gesto. Dokonce i to osahávání, které bylo zatím zlatým hřebem večera, se nedalo vůbec srovnat s pocitem toho, kdy mu rukama proklouzávaly Snapeovy vlasy, jak se občas zasekly a jak se je snažil rozmotat. Omylem za ně zatahal, když mu Snape stiskl péro a on spolkl sten tak srdceryvný, že ztvrdnul ještě víc, čímž uzavřel kruh rozkoše.

Položil svou ruku na Snapeovu a zatahal ho za vlasy, aby je od sebe oddělil. Nemohl se vůbec nabažit pohledu na mužův výraz plný touhy a zachvěl se. “Můžeme se posunout někam, kde je větší pohodlí?”

“Zvete se ke mně do komnat, pane Pottere?”

“Spíše k vám do postele, profesore Snape.”

“Dobrá tedy, pojď se mnou.” Poodstoupil, aby mohl Harry seskočit z katedry a odešli spolu dveřmi, kterých si Harry předtím nevšimnul. Prošli do malého, ale prostorného obývacího pokoje, odkud vedly další dvoje dveře. Snape ho provedl kolem nábytku do dveří vpravo a dal mu čas akorát na to si pokoj letmo prohlédnout, než na něj skočil, v rekordním čase mu sundal košili a jal se mu rozepnout kalhoty.

Harry se vzpamatoval vcelku rychle. Vzhledem k tomu, že nechtěl být jediným nahým člověkem v pokoji, čekal, až mu Snape sundá kalhoty, aby mu pomohl vstát a pustil se do jeho knoflíků, ale Snape nevstal.

“Co–”

Když mu byly sundány i trenky, jeho mozek se mu rozhodl pomoct. Jelikož už mu to jednou fungovalo, chytil jednou rukou Snapea za vlasy a jemně za ně zatáhnul, aby si ho přitáhl k rozkroku.

“Mohu–”

“Jasně, jasně, do toho,” řekl Harry, jak ho netrpělivě přerušil.

Ale Snape se mu opřel o ruku ve vlasech. “Naveď si mě.”

“Do hajzlu, jasně.” Harry si přitáhl mužova ústa přímo na svou erekci bez jakéhokoli varování. Byl moc mladý na to, aby se nechal škádlit a příliš vzrušený na to, aby si hrál na gentlemana. Ale vypadalo to, že to Snapeovi nijak nevadilo, pokud měl vzít v potaz jeho sténání. Harry ho přidržoval, když ho Snape celého pohltil. Ta aktivita samotná mu málem zavařila mozek, protože Harry rozhodně nebyl malý.

Vibrace, které Snape způsoboval vyluzováním vášnivého sténání měly na Harryho tělo silný dopad. Bylo mu jasné, že nevydrží. Jak naprosto erotické, jak úplně sexy bylo to, že celé délka jeho péra byla pohlcena teplem? Když sklopil hlavu, věděl, že byl v háji. Neměl jedinou šanci přežít ten obraz, který se mu naskytl, a neudělat se z něj. Vůbec nevěděl, že držel Snapeovu hlavu v takovém záklonu, že ho Snape celou dobu pozoroval. Když viděl, jak je celé jeho péro pohlceno těmi lačnými ústy, jak je ten velký nos zabořen v jeho chloupcích, ta touha v černých očích a tváře vsáté dovnitř úst… ne, z tohohle nešlo nedosáhnout orgasmu.

Sledovat Snapea jak polyká všechno, co mu Harry do krku poslal bylo nevysvětlitelně obscénní, a vyvolalo to v něm touhu to vidět znovu a znovu, dívat se na Snapea, jak slízává tu perleťovou tekutinu ze všech možných povrchů, na kterých by mohla ulpět. Kleknul si na zem, jak se mu podlamovaly kolena a políbil ho, aniž by si uvědomil, že bude ochutnávat sám sebe.

Ale to mu vůbec nevadilo, Snape zasténal a vsál Harryho jazyk dovnitř, jako by jeho péro nebylo samo o sobě pochoutkou.

“Víš vůbec jak sexy jsi?” zeptal se Harry lapaje po dechu.

“Mám jistou představu,” odpověděl. Jeho hlas byl trochu nakřáplý a Harry se probral opět k životu, když si uvědomil, z čeho ta nakřáplost vznikla.

“Můžeme pokračovat?” navrhnul. Věděl, že by nebyl spokojený, dokud by nezažil něco jiného, něco víc, něco, co by je spojilo tak, o čem Harry pouze snil, a to ještě v ne moc hlubokých detailech.

“Ano.” Snape ho znovu políbil a snažil se ho svléknout, v čemž mu Harry moc nepomáhal, naopak; spíše překážel, ale jeho učiteli to moc nevadilo. Když byli oba nazí, Snape povalil Harryho na postel. Harry se nechal, ale jen do té doby, než se na něj Snape pokusil ulehnout. V tu chvíli je Harry přetočil a poodstoupil trochu, aby se na Snapea mohl dobře podívat.

Nikdy by si nemyslel, že by mu někdo jako Snape mohl někdy připadat přitažlivý, ale to, co tenhle muž prováděl s jeho libidem, jeho tělem a jeho hlavou nedávalo žádný prostor pro argumenty. “Jsi strašně sexy.”

“A ty jsi panic, takže to beru s rezervou.”

“Pokud si myslíš, že nevim, že spolknout mě celýho je umění, tak ses zbláznil.” Chtěl si složit ruce na prsou, ale místo toho přejížděl rukama Snapeovi po stehnech nahoru a dolů a díval se, jak ta erekce před ním sebou pravidelně škubala. Přemýšlel, která erotogenní zóna za to byla zodpovědná…

“Jsi velmi… obdařený, to ano.”

“Jo, to je jeden ze způsobů, jak říct, že s tim nikoho v životě neošukám, já vim.”

Snape se posadil a políbil ho. “Vzpomínáš si, jak jsem ti říkal, že si k sobě jen tak někoho nepustím?”

“Jo, já vim, do tvého soukromí nikomu nic není, ale jak to–” odmlčel se, když ho Snape vzal za ruku a dolezl k němu.

“Ne, Harry, nepustím si k sobě jen tak někoho,” zdůraznil svá slova tím, že dal Harryho ruku na svůj zadek.

“Proboha. Prohoba. Ale… já ho mám fakt velkýho, dovnitř se nemůžu vejít, přece…?”

Snape ho políbil a pustil mu ruku v momentě, co si byl jistý, že ta Harryho mu zůstane na zadku. “Ano, vejdeš, a ano, máš ho… velkého,” řekl, ale hlas se mu zlomil na posledním slově a Harry pochopil, že přesně tohle Snape vyžadoval, a že to byl taky stejný důvod proto, proč spoustě lidem nedovolil přístup.

“Řekni mi, co mám udělat, abych se do tebe dostal? Nechci ti nijak ublížit. Nebude tě to bolet?”

Snape zakroutil hlavou s úsměvem na rtech. “Ne. Jenom vezmu něco, co ti pomůže líp vklouznout dovnitř.”

Snape si lehl na postel a začal se přehrabovat v šuplíku u nočního stolku, čímž nechal svůj úžasný zadek Harrymu na očích. Ten si nemohl pomoct a napřed pohladil jednu půlku, potom druhou, a už mu zase stál v pozoru. Přemýšlel, jestli se Snape nějak dovtípil toho, že ho měl velkého, a proto mu tak rychle na všechno kývnul. Pak přemýšlel, proč ho to vůbec trápilo, když se schylovalo k tomu, co strašně moc chtěl. A pak přemýšlel, jestli by Snapeovi vadilo, pokud by ho použil jako pokusného králíka, protože měl najednou potřebu vyzkoušet něco, nad čím dříve ohrnoval nos. Teď to znělo jako lákává aktivita, obzvlášť, když ho ten vrtící se zadek nenechal pořádně se soustředit.

“Měl bys něco proti tomu, kdybych ti vylízal zadek?” vyhrknul ze sebe. Zřejmě nebyl schopen na to jen tak přestat myslet.

Snape čapnul lahvičku (kterou měl pravděpodobně celou tu dobu v ruce a jenom si užíval toho, jak přivádí Harryho k šílenství), podíval se na něj a dolezl zpátky k němu. “Připadá ti, že bych byl natolik hloupý, abych odmítl velmi příjemnou aktivitu?”

“Mám to chápat jako ne?”

“Překvapuje mě, že bys to chtěl zkusit.”

“Jo, no. Dřív mě to nelákalo, ale teď… můžu to zkusit?”

Snape ho vášnivě políbil, a pak si lehnul před Harryho a roztáhl nohy.

“Prosím.”

“Proboha živýho.” Harry si lehnul taky, aby měl příjemnější polohu a lepší přístup, a roztáhl ty půlky, co měl před sebou. Zadíval se na ten svraštělý otvor, růžový a pulzující, a byl moc zvědavý na to, aby to nezkusil. Lehce se ho dotknul jen špičkou jazyka. Nic hrozného nezavnímal a lehce ho olíznul. Uslyšel prudký vdech. Připadal si, jako by mu číšník nalil trochu vína do skleničky, aby ho otestoval, jestli bylo v pořádku, než by mu dolil celou sklenku. Teď měl za to, že ochutnávací fázi měl za sebou a bylo na čase se pořádně napít.

Celou plochou jazyka olíznul prostor mezi půlkami hezky odspoda nahoru a zpátky, obkroužil otvor, jazykem kontroloval všechny prohlubně a záhyby a přemýšlel, proč si myslel, že byla tahle aktivita příšerná. Čím více lízal a sál, tím hlasitější bylo sténání, a tím více musel přidržovat boky.

Čím více věděl, jak Snape chutná, tím víc jím byl pohlcen.

Konečně sebral odvahu, dostal se jazykem přes svěrač a hladce vklouznul dovnitř. Snapeovi unikl výkřik, otvor se kolem jeho jazyka sevřel a on měl za to, že pokud byl schopen do sebe Snape pojmout velké péro, tak nějaký hloupý jazyk by mu nijak neublížil. Dostal se co nejhlouběji, jak to jen uměl a vrážel mu jazyk dovnitř a ven tak rychle, a tak tvrdě, jak jen to šlo.

Snapeovi se to muselo líbit, protože se stěží zvládal nadechnout a v sevřených rukách držel prostěradlo, které mačkal stále dokola. Harry si sednul na paty, naposledy ho olíznul, a pak se narovnal a natáhl se pro lahvičku, která se válela vedle nich.

Otevřel ji. “Kolik toho mám použít a jak?”

Snape se neslyšně uchechtl, ale nemohl se pohnout. “Dej… dej mi chvilku.”

“Líbilo se ti to?”

“Jestli se mi to líbilo?” Posadil se čelem k Harrymu. “Skoro jsem se udělal. Obvykle potřebuju víc než jen jazyk, abych dosáhl orgasmu.”

Harry se začervenal, ale uculil se. “Stačilo říct ano.”

“Pouhé ano by to ale nevystihlo přesně. Pomaž si prsty, pořádně, tři z nich a začni jedním.” Políbili se a zatahal Harryho za erekci, jako by se nemohl dočkat, až bude jeho, a znovu si lehnul. “Jedním.”

“Jo, chápu.” Harry si lehl na bok vedle něj a ukazováčkem hledal otvor dovnitř. Když ho našel, trochu se bál zajet tam dokonce i jedním prstem. Byl tak uzounký!

“Projde dovnitř, zasuň ho, neboj se.”

Harry se bál, ale Snape měl zkušenosti, a pokud byl masochista, tak to byl jeho problém. Udělal, jak mu bylo nakázáno. Veškerou starost dal stranou, a proniknul do Snapeova otvoru. K jeho úžasu to vklouzlo dovnitř hladce. Snape zalapal po dechu. Harry pohyboval prstem dovnitř a ven, pomalu, líbal Snapea na rameno, vdechnul jeho vůni, když se mu přisál na krk. Harry byl Snapem zcela ohromen.

Severusem.

“Severusi,” řekl nahlas, aby to vyzkoušel. Snape, ne, Severus zasténal. A Harrymu se to moc líbilo. Vzhledem k tomu, že byl poprvé uvnitř, no, vlastně jakéhokoli zadku, opatrně se porozhlédl kolem. Objevil další svěrač, byť ne tak stažený. Pak se přesunul na druhou stranu a ohnul prst na opačné straně stěny, zdali tam nebylo něco zajímavého.

“Aaaaa!” Severus proti jeho prstu vyrazil a Harry si uvědomil, že buď udělal něco zcela špatně nebo něco naprosto v pořádku. Nechal svůj prst uvnitř, ale nehýbal s ním.

“Jsi v pořádku?”

“Ano, ano,” řekl bezdyšně. “Jenom to… jenom to nedělej znovu, chci něco vydržet.”

“Dobře.” Snažil si přibližně zapamatovat, kde to bylo, a zkusit, jestli to třeba nezvládne najít svým pérem, nebo jestli se mu o to aspoň podaří se otřít.

“Dej mi dva prsty.”

“Ano, pane.” Tím ze Snapea vyloudil další sten a Harry si byl zcela jist, že to bylo těmi zvrácenými rolemi, ve kterých se nacházeli. Student, který se chystal mít anální sex se svým profesorem.

Harry si nestěžoval.

Zasunul dovnitř dva prsty a věděl, že je musí dostat hlavně přes první svěrač. Pohyboval s nimi naráz, dovnitř a ven.

“Zastříhej jimi.”

“Jak?”

“Pohybuj s nimi jeden kolem druhého, musíš mě roztáhnout.”

“Jo, aha. Nějak takhle?” Lehce oddělil prsty od sebe a pohyboval jedním přes druhý, tlačil jimi na svěrač a doufal, že povolí.

“Tři, prosím,” oddychoval Severus, vyšpulil do vzduchu zadek a posunul se na paty, aby umožnil Harrymu lepší přístup. Zabořil hlavu do předloktí a vyrážel zadkem proti Harryho prstům. Jeho dírka se mu chvěla, jak se svírala kolem těch vetřelců.

“Jsi si jis–”

“Ano, ano, sakra!” vzdychnul a zasténal nad obzvlášť tvrdým zásunem. Harry ho volnou rukou popadl za vlasy a přitáhnul si ho k polibku. Severus znovu zasténal, téměř zakřičel a přestal hýbat boky. Když se dolíbali, Severus měl divoký pohled v obličeji, zcela červené tváře a výraz naprosté rozkoše. “Pojď, ošukej mě.”

“Jak to chceš? Jak se mám–?”

“Na všech čtyřech, je to jednodušší, pojď.”

Harry šel. Kleknul si za něj a díval se na tu úzkou dírku, která už vlastně nebyla tak úzká, a žasl nad tím, jak přizpůsobivé bylo lidské tělo. Vzal lahvičku a pomazal si lubrikantem ještě erekci. Netušil, kolik toho má použít, ale věděl, že bude potřebovat veškerou pomoc, takže nejspíš použil víc, než bylo nutné. Ale bylo mu to jedno.

Zaujal pozici u Severusova otvoru, a jak tomu bylo předtím u prstu, věděl, že musel zatlačit, aby se dostal dovnitř skrze svěrač. Byl moment, kdy si myslel, že na to byl prostě moc velký, ale nakonec se mu otvor poddal a jeho žalud vklouznul dovnitř.

Harry byl sevřen tak silně, že se bál, že se buď udělá nebo si omezí průtok krve. Ale Snape vykřikl a vymazal mu tak všechny myšlenky.

“Jsi v pořádku?”

“Pohni sebou,” zasténal, a Harry tak udělal, velmi pomalu. Nebyl idiot; věděl, že by mu mohl lehce ublížit, a to bylo to poslední, co chtěl. Ale po chvilce byla celá jeho erekce pohlcena tím hladovým zadkem a Harry zjistil, že hladí milovaně Snapeovy půlky.

Byl tak rád, že už se jednou udělal.

“Prosím.” Boha. Severus škemral. A on se do toho zamiloval a potřeboval to slyšet znovu stejně tak, jako potřeboval vzduch k dýchání.

Ohnul se v pase a olíznul Severusovi záda. “O co prosíš?”

“Prosím, ošukej mě, vezmi si mě, ojeď mě, cokoli, ale prosím, hýbni se.”

Poslechl, nebyl sadista. Lehce ho vysunul, než vklouznul zpátky. Ze začátku ho to stálo hodně sil, ale po chvilce našel rytmus, hladce klouzal znovu a znovu do toho úzkého zadku a nesmírně si to užíval.

“Sakra, Pottere! Šukej mě! Tvrdě! Rozpul mě vedví, roztrhej mě na kousky, ale už se kurva POHNI!”

Sexuálně frustrovaný Severus Snape byl neskutečně sexy. A Harry byl dobrým studentem, poslušným. Roztáhl více nohy, aby dosáhnul jiného úhlu, a více si tak svou pozici upevnil, aby mohl tomu úžasnému muži dát to, co chtěl.

Pořádně ho stiskl za boky a začal do něj přirážet.

“ANO!” Ten chraplavý křik ho málem přivedl k dalšímu orgasmu. Ale nevzdal se, napichoval ho neustále dokola, jen se párkrát pozastavil, aby se posunul na místě, protože mu to občas podkluzovalo.

“DO PRDELE!” Jasně, teď se mu muselo podařit narazit na to místo, které objevil předtím. Zašklebil se, vší silou soustředil všechny svoje myšlenky na to jedno místo, na které se zaměřil a jel přes něj znovu a znovu. Pokud byl Snape předtím hlasitý, nebylo to nic v porovnání s tím, k čemu ho Harry dohnal teď. Hlasité steny, vzdychání a křiky doléhaly k Harryho uším a on věděl, prostě věděl, že za chvilku to bude už víc, než co by zvládl unést.

Když Severus vykřikl, jak se udělal, bylo to trochu nečekané, ale zároveň měl Harry tušit, že to nastane. Jeho zadek ho sevřel tak pevně, že jen naposledy zavrčel, než vyvrcholil uvnitř mužova zadku ve zdánlivě nekonečném orgasmu.

Harry padl bezvládně na Severuse, který se pod ním svezl a vydal jemný zvuk. Harry ho pomalu vytáhl a svalil se na bok s posledními zbytky sil, které sebral.

Ani jeden z nich se nezmohl na slovo, jen tam tak leželi vedle sebe a snažili se uklidnit svá dýchání.

“Děkuju,” řekl Harry. “Žes mě to naučil a žes mi ukázal, jak se to dělá. Doufám, že jsem to moc nepodělal.”

Severus se uchechtl a pobaveně se na něj podíval. “Moc nepodělal? Co to máš za standardy?”

“No, žádný, takže…”

“Užil sis to?”

“Snažil jsem se spíš s tebou udržet tempo, jsi docela náročný. Ale myslim, že mi to docela pomohlo, abych se v tom moc neztratil a dal ti, cos chtěl, víš? Ale jasně, samozřejmě, že ano. A rád bych si to někdy zopakoval. Vůbec jsem ti ho třeba nevykouřil.”

“Hm, příště bych tě u toho rád viděl.”

“Ach, um… co takhle… pokud je to možný, samozřejmě… na koníčka?”

“Říkáte ty nejzajímavější věci, pane Pottere.”

“A vy jste velmi ochotný, profesore Snape.” Harry se odmlčel, než: “Mohl bych ti ho vyhonit, zatímco na mě budeš jezdit?”

Místo odpovědi ho bezmyšlenkovitě políbil. Bral to jako ‘ano’.

KONEC