Chapter Text
Lily tiše vešla do ložnice a s jemným úsměvem na rtech ukročila stranou, aby měl James ničím nerušený výhled. V tu chvíli se pětice přátel v naprostém tichu, synchronizovaně a důstojně rozestoupila do stran, jako by šlo o slavnostní předání ceny. Všichni upírali pohled na Jamese, který právě došel ke dveřím... a zůstal stát.
Zíral na ně, rozpačitě, s čelem mírně nakrčeným. Očima těkal z jednoho na druhého, úplně zmatený. Nakonec Remus lehce pohodil hlavou směrem ke kolébce. James sklopil pohled.
A pak to uviděl. Zalapal po dechu, ustoupil o krok dozadu, jako by ho právě udeřila neviditelná vlna emocí. Oči měl široce rozevřené, ústa pootevřená. V místnosti bylo takové ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík. Pak sebou James náhle trhl, jako by se konečně probudil, a v očích mu zazářil jasný, čirý třpyt dojetí.
"Počkat..." vydechl a zadíval se na Lily. "My... budeme mít dítě?"
Lily jen s úsměvem přikývla a v příštím okamžiku ji James stáhl do náruče, zvedl ji ze země, zatočil s ní dokola a začal ji polibky zasypávat celý obličej, zatímco mumlal: "Já budu táta... já budu táta!"
V tu chvíli pětice přátel konečně explodovala - radostným výkřikem, výskáním a tleskáním. Jasmine si přitiskla ruce na ústa, oči plné slz dojetím.
Peter zvedl ruce nad hlavu a zakřičel: "Bude to kluk! Jsem si stoprocentně jistý!"
Sirius poplácal Remuse po rameni a vítězoslavně se uchechtl: "Viděls to? Normálně mu na chvíli zamrzl mozek."
"To byl ten nejkrásnější systémový kolaps, co jsem kdy viděla," rozesmála se Violet.
A uprostřed toho všeho stál James s Lily v náručí, stále zíral na kolébku a mezi smíchem a slzami pořád dokola opakoval: "Budeme mít dítě... Budeme mít dítě..."
Peter vypískl, až sebou Jasmine trhla: "Tak jdeme konečně otevřít tu ohnivou whisky, ne?"
To byla poslední kapka - místnost explodovala smíchem. Sirius si musel opřít čelo o rám dveří, jak se řehtal. Violet se rozesmála tak, že se musela otočit zády, aby si mohla utřít oči.
Lily, stále přitulená k Jamesovi, se pousmála: "Ano, Petere. Myslím, že teď už máte pádný důvod."
Všichni se s dojetím a úlevou přesunuli do obýváku. Sirius s Jamesem podpírali jeden druhého, jako by právě přežili výpravu do Zapovězeného lesa. Violet jedním mávnutím hůlky přivolala poháry, které se samy rozestavěly na stole, zatímco Peter vítězoslavně třímal láhev, jako by právě donesl vzácný poklad.
James se doslova zhroutil mezi polštáře, rozcuchané vlasy mu trčely na všechny strany, oči měl pořád trochu rozšířené a tváře zarudlé od návalu emocí. "Já... já fakt nevím, co říct," zamumlal. "Celou dobu jsem si myslel, že to má být romantický večer... víte, takový ten typ, kdy se člověk opije a pak si v kuchyni zlomí palec při pokusu vytáhnout sýr z horní poličky."
"Tak to zní jako tvůj obvyklý páteční program," rýpl si Sirius a usedl vedle něj. "Ale musím uznat - tohle překvapení bylo daleko lepší než sýr."
Remus mezitím přijal sklenku od Jasmine a přisedl si k Violet. "Pamatujete, jak říkal: ‚No ne, neříkej mi, že ses tady chtěla tajně opít'?" napodobil Jamesův tón a Violet se rozesmála. "A Peterova flaška se mezitím majestátně vyjímala na stole. Mistře utajení."
Peter si jen povzdechl a naléval první panáky. "Promiňte, že nejsem mistr utajení jako Sirius, co si lítá oknem jak netopýr z opery."
"Já jsem decentně vplul, děkuju pěkně," opravil ho Sirius teatrálně. "A nikdo neprolomil okno, což se u tvých pokusů o vstup říct nedá."
"Nechte Petera, dneska slavíme!" Lily pozvedla sklenku s dýňovým džusem. "Na nový život, co k nám přichází."
Všichni pozvedli své sklenky. Chvíli bylo ticho, ten vzácný druh ticha, kdy slova nejsou třeba.
James si přiložil sklenku ke rtům, ale pak se zarazil a zadíval se na Lily. "Takže to znamená, že teď... nesmíš pít, že jo?"
Lily se zasmála. "Ano, Jamesi. Já teď budu ten nudný člen večírku, co pije dýňový džus."
"No..." pokrčil rameny James a otočil se ke svým přátelům, "aspoň mám výmluvu, proč bude muset někdo jiný vstávat v noci k dítěti"
"Však si ho vezmeš k sobě na koště, ne?" prohodil Sirius nevinně. "Lítání v jedenácti týdnech je už bezpečné, že jo?"
"No jasně, podmínka je jen helma a záchranná plenka," přidal se Remus.
"A varování od ministerstva, že letíte," dodala Jasmine se smíchem.
James jen zakroutil hlavou, ale oči mu zářily. "Já vás fakt miluju, parchanti. Nejvíc."
Zatímco venku pomalu padala noc a vítr rozhazoval zbytky listí po zahradě, uvnitř domu to hučelo smíchem, přípitky a drobnými šťouchanci mezi přáteli. Oheň v krbu už vesele praskal a pokoj naplňovalo teplé, oranžové světlo, které vytvářelo kolem všech přátelské přítmí. Ohnivá whisky kolovala sem a tam a smích teď zněl téměř bez ustání. Jasmine mezitím jedním mávnutím hůlky přičarovala každému malý talířek s košíčkem - Violetiným dílem - a dokonce i Peter se zarazil, když se do něj zakousl.
"No teda... tohle je..." zakuckal se, "neuvěřitelně dobrý! Violet, ty jsi čarodějka!"
"Ó, jsem ráda, že to říkáš až teď," zvedla Violet obočí. "Po sedmi letech společného studia magie."
"A po tom, co jsme právě skládali kolébku rukama!" dodala Jasmine vyčítavě, ale se smíchem.
"To nebylo skládání," opravil ji Remus. "To byl trest. Předpokládám, že někde v Bradavicích je učebna plná studentů, kteří právě skládají tu samou kolébku za pozdní příchod na přeměňování."
"Já pořád nevěřím, že vám to nešlo složit kouzlem," zabručel Sirius. "Tohle bylo proti všem zásadám kouzelnického života. V příští domácnosti bude dítě spát v levitujícím pytli, to přísahám."
"Prosím tě, tobě by dítě spalo v kožené brašně vedle tvojí hůlky," poznamenala Jasmine suše.
"Ne, počkej," přidal se James. "Já si to představuju úplně jinak. Malý Sirius junior, zabalený v plášti, visí ze stropu jako netopýr."
"A vedle něj cedulka: Nevzbudit před polednem," doplnil Remus.
"Jste hrozný," zasmála se Lily. "Já si myslím, že Sirius bude ten typ, co bude svému dítěti kupovat koště dřív, než se naučí chodit."
"Přesně tak," přikývl Sirius hrdě. "A jeho první slovo bude 'rychlejc'."
James si mezitím nalil dalšího panáka ohnivé whisky a opřel se dozadu do polštářů. "Já si jen nejsem jistý, jestli jsem dostatečně připravený na to být táta. Nedávno jsem nebyl připravený ani na to, že jsem si omylem oblékl Lilyin svetr."
"Jo, ale to bylo v tvém případě ještě pochopitelné," pokrčila rameny Lily. "Ten svetr měl na sobě jeleny a zjevně sis myslel, že tě to nějak posílí."
"Já myslel, že mě to duchovně spojí s mým zvěromágským já!" bránil se James.
"Ne, ne, ne," vložil se do toho Sirius. "To ses jen domníval. A taky... nebylo to trochu těsné v pase?"
"Bavíme se pořád o mně?" zeptal se James, ale se smíchem.
"Ano," přikývl Remus. "A myslím, že je důležité, abys to slyšel. Protože až tě tvé dítě jednou uvidí na staré fotce v tom svetru, bude se ptát: Maminko, proč měl tatínek na sobě jeleny a proč vypadal, že mu někdo sebral dech?"
James se rozesmál. "Dobře. Tak se prostě ujistěte, že moje dítě tu fotku nikdy neuvidí."
"Pozdě," řekla Jasmine a z kapsy vytáhla drobnou fotku. "Kouzlo 'kopie pamětního selhání' funguje skvěle. Budeme ji promítat na oslavě jeho prvních narozenin."
"Zrada ve vlastní domácnosti!" vykřikl James. "Zasloužím si azyl u Potterových."
"To už nefunguje," odvětila Lily. "Teď jsi Potterova domácnost ty."
Violet se smíchem přisunula k Lily další košíček. "Musím říct, že i když jsem už slyšela spoustu oznámení o dítěti, žádné nebylo takhle ztřeštěné."
"Obzvlášť když si člověk zavaří večeři tím, že obviní svou těhotnou ženu z tajného popíjení ohnivé whisky," dodal Remus.
James zvedl ruce. "Jo, jo, už jsem si to vyžral. Můžeme se všichni shodnout na tom, že tohle bylo... dramatické, nečekané a naprosto potterovsky důstojné?"
"Ne," odpověděli sborově.
"Skvělé. Tak to mě uklidnilo," ušklíbl se James a přitulil se k Lily, která si opřela hlavu o jeho rameno.
Chvíli jen tak seděli. Praskání ohně vyplňovalo mezery mezi tichým smíchem a šeptanými komentáři. Peter se usadil na koberec a natáhl nohy, přes které mu Violet přehodila deku.
"Taky mě napadlo..." řekl tiše Sirius a zvedl pohár s ohnivou whisky, "že je tohle možná poslední klidný večer, než se vám celý svět otočí vzhůru nohama. Tak... na nové začátky."
Všichni zvedli své skleničky. "Na nové začátky," zopakovali.
"Ať je to dítě kouzelník nebo čarodějka, hlavně ať má rozum po Lily," řekl Remus.
"A vlasy po Jamesovi, abychom se měli čemu smát," prohodila Jasmine.
"A nepoškodil/a si životní dráhu kvůli tomu, že ho bude Sirius učit létat na koštěti dřív, než se naučí mluvit," dodala Violet.
Sirius si jen hrdě připil. "To už je zařízené."
Večer poklidně plynul, tlumené světlo krbu malovalo na stěnách mihotavé stíny a ze sklenek voněla už třetí - možná čtvrtá - dávka ohnivé whisky. Kolem se stále nesl smích a občasné cinknutí příboru o talíř, když někdo doloval poslední kousek dezertu.
Remus si podepřel bradu a s lišáckým úsměvem si přeměřil Siriuse a Violet. "Tak... když už jsme u velkých překvapení," pronesl tónem detektiva z ministerstva, "kdo bude další, hm?"
Violet se zatvářila jako jelen v reflektorech a málem se zakuckala čajem. Sirius vedle ní jen zvedl obočí a s přehnaně vážným tónem pronesl: "Máš na mysli další večeři, další košíčky... nebo snad dítě číslo dvě u Potterových? Protože jestli čekáte, že budu konkurovat Jamesově divadelnímu výkonu, tak to rovnou předesílám - nebudu zpívat serenádu před kolébkou."
"Zatím..." vložila se Jasmine a dramaticky si upila. "Ale třeba jednou. A až ten den přijde, chceme sborovou choreografii."
"A lesní víly. A tančící psy," přidala se Lily s hranou vážností.
Violet se nervózně zasmála a zčervenala až ke kořínkům vlasů. "Tohle je vy víte co, že jo? Hon na budoucí rodiče číslo dvě, abyste v tom nebyli sami?"
Peter pokýval hlavou. "Přesně. Máme tabulku sázek. Já tipuju, že do půl roku..."
"Petere!" okřikla ho Jasmine s předstíraným pohoršením. "To je soukromá záležitost. Ty sázky neukazujeme, dokud to nebude oficiální!"
Všichni se rozesmáli. Sirius se mezitím pohodlně opřel a položil ruku za Violet. "No..." začal lehce, ale s podtónem, který všechny zarazil. "Kdo ví, co bude. Ale řeknu vám jedno - pokud by se něco takového mělo stát... pak bych byl zatraceně šťastnej chlap."
Rozhostilo se krátké, milé ticho. Violet se na něj otočila, překvapená i dojatá, a její výraz prozrazoval, že nečekala, jak vážně to Sirius vezme. Jemně se mu opřela o rameno.
"Mám silný dojem," ozvala se Jasmine s hraným povzdechem, "že Violet by byla ta, co by vás držela pěkně zkrátka."
Violet s úsměvem přikývla. "To máš pravdu. Už teď mám doma jednoho, co neví, co je to opatrnost. Dva bych nezvládla."
"To bylo na mě?" zeptal se Sirius dotčeně.
"Zlatíčko," Lily se naklonila dopředu, "ty jsi jedinej člověk, co si přinesl na večírek létající šachy a pak se urazil, že je nikdo nechce hrát v reálné velikosti."
"A stavíš si svoje vlastní koště, protože prý žádné na trhu není 'dostatečně šílené'," přihodil James.
Sirius se jen usmál. "No dobře, dobře. Je to pravda. Ale ruku na srdce - aspoň se se mnou nenudíte."
"To rozhodně ne," pronesla Violet s láskou.
James teatrálně zatleskal. "Dobrá. Tohle už bylo až příliš něžné. Navrhuju, abychom šli zkusit nacpat Petera do kolébky."
"Cože?" vyhrkl Peter.
"Jen otestovat, kolik lidí se do ní vejde. Čistě vědecky," ušklíbl se James.
"A pokud se vejdeš ty, bude to znamenat, že jsme do ní dali dno opačně," ucedila Jasmine.
Večer pokračoval v duchu smíchu, přátelství a drobných popichování. A i když svět venku zůstával temný a nejistý, v tom malém domě v Godrikově dole vládlo světlo - teplé, přátelské, a na chvíli zcela bezstarostné.